ZDROJ no. 1.: www.metalopolis.net

Jsou tomu zhruba 4 roky, co kalifornští PAPA ROACH vylétli se svým albem „Infest“ ke hvězdám. Spolu s LINKIN PARK a P.O.D. v té době válcovali svým poměrně chytlavým, popově laděným nu-metalem celý severoamerický kontinent. Stali se tak za oceánem hrdiny pro miliony adolescentů ve vytahaných kapsáčích. Přesto jejich let vzhůru tehdy doprovázela silná pachuť umělosti a přílišné podbízivosti módním trendům. Po dvou letech od tohoto průlomu, koncem roku 2002, vyšlo album „Lovehatetragedy“. Deska to byla mnohem více rocková, na pomezí melodického rock n´rollu a metalu narvaného skate punkovou dravostí, přesto si zachovávala kvalitní kytarové vyhrávky. Zkrátka to byla trvanlivější záležitost, ne tolik zaměřená na prvoplánové popěvky a předvídatelné ryze nu-metalové postupy, a tak bylo od začátku jasné, že to s prodejností alba „Lovehatetragedy“ nebude tak růžové jako v případě předchůdce. Já jsem si naopak při poslechu „tragédie“ liboval a PAPA ROACH adoroval až od tohoto okamžiku. Letošní pokračování má název „Getting Away With Murder“ a zdatně pokračuje ve směru, který naznačil už sympatický předchůdce.

Hned od prvních okamžiků úvodní vypalovačky „Blood“ PAPA ROACH naznačili, že se jim směřování ke klasické rockové škole jeví jako nejlepší způsob současného sebevyjadřování. Skladba „Blood“ je nadupaným rock n´rollem, tak, jak jej známe od této kapely z předcházející desky. Výborná je zejména skoro až gothic rocková kytarová linka, která tento notně dynamický otvírák obohacuje a dodává mu i přes jeho velký hitový potenciál punc originality. Celé album zdobí prvotřídní moderní sound, chytlavé skladby a výborná produkce. Mezi mé největší favority patří hned druhá, silácky napumpovaná „Not Listening“, kterou svým vždy naléhavým projevem zpěvák Jacoby Shaddix dotlačí do zlatého fondu tvorby PAPA ROACH. Její ozdobou je pak neskutečně chytlavý refrén. Dalším silným okamžikem je motorkářská a řádně nespoutaná oslava svobody „Be Free“, díky níž (nebo lépe řečeno díky skladbám jako je tato, protože stylově podobných je zde víc) mám ten dojem, že PAPA ROACH už jsou dnes mnohem blíž k severským rockerům HARDCORE SUPERSTAR než k snowboardistům z LINKIN PARK. Zkrátka ostrá jízda na Harleyích nočním Hollywoodem. Přestože se ve velké míře u PAPA ROACH shledáváme s jednoduchou strukturou snadno čitelných a zapamatovatelných skladeb, kapela kvalitou svých písní neklesá do bažiny průměrné kalifornské produkce. Naopak, je jen málo takových, kteří by předložili tak kvalitní skladby, jako je titulní vysoce nakažlivá „Get Away With Murder“ či rozmáchlá suita „Scars“.

Posluchače, kteří si libovali v dosavadní tvorbě PAPA ROACH a zejména pak v jejím pozdnějším období, novinka v žádném případě nezklame. Kvalitativně jde o stejné, možná jen o nepatrně slabší album, než bylo předcházející „Lovehatetragedy“. Jde o nahrávku, která je zase o kousek dál od nu-metalu a blíže ke klasickému rockovému pojetí.

ZDROJ no.2.: www.musicserver.cz

Pokud jste k Papa Roach upřímní, nikdy vás nezklamou. Pokud jim přičítáte zásluhy, které nikdy neměli, a žádáte od nich výjimečnost, jíž nikdy nedisponovali, zatratíte je během pár vteřin. Kterou cestu si vybrat? Pochopitelně, že správnější by bylo zvolit první, neboť jinak bychom pro americkou čtveřici začali kopat hrob zaživa. Fanoušci jakoby také postupně objevovali, v čem spočívá skutečná síla formace, takže povrchní zájem milionů pominul a na pořad dne se dostavily věrné statisíce. Přesně tak, jak tomu má být, protože Papa Roach si hvězdné postavení nezaslouží. Jsou totiž jen solidní, mírně nadprůměrnou post-grungeovou partičkou, což nejlépe dosvědčují na nové desce "Getting Away With Murder". Jako všechny texty Papa Roach i slova ke třetímu albu se točí kolem tradičních témat revolty, odporu proti společenské stádovitosti, pokrytectví a licoměrnosti. Ostatně sám název alba "Getting Away With Murder" (volně přeloženo Projde nám to, i když někoho zavraždíme) napadá stav, v němž jsou důležité skutky opomíjeny a do popředí dostávají se irelevantní pitomosti. Papa Roach jsou prostě nahněvaní, prudcí, drzí a kritičtí. Všeho ale s mírou, to se nemůže nikdo divit ani jim to vyčítat. Takřka totéž co o textech lze říct o hudbě skupiny. Od debutu "Infest" se parta s Jacobym Shaddixem v čele vypracovala směrem k hodně svázanému melodickému crossoveru, který ovšem zdaleka postrádá lehkost kamarádů z Alien Ant Farm. Kvartet, jak se sluší a patří, myslí především na výrazné melodie a svižnou rytmiku, aby měli fanoušci u čeho skákat a s kým si pozpěvovat. To se jim výtečně podařilo u písní "Blood", "Not Listening", "Getting Away With Murder" nebo "Be Free". Podobně jako na druhém albu "Lovehatetragedy" i zde ale probublává zhruba stejné množství nudných, nápadů prostých kytarovek, které nejsou ani to, ani ono. Prostě vata, s Američany řečeno Just Fillers. Rozhodující potom je, jak se daří vyvažovat poměr a na kterou stranu se ručička posune? Na rozdíl od dvojky je to tentokrát ve prospěch solidnější části desky, která má mírně navrch. On to není žádný zázrak, ale kytary Papa Roach jsou řádně ostré, tempo většinou obstojně utíká a dobrá polovina melodií je vesměs příjemných, takže vlastně není důvod, proč nedat "Getting Away With Murder" šest hvězdiček.